Tak první věc,kterou musím podotknout je ta,že se smrti nebojím.Jediné,čeho se bojím,je stáří.Stačí mi se jen podívat na babičku a dědu,jak jsou nemocní.O stáří přemýšlím často, i když nevím proč, jsem mladá a takové věci bych neměla řešit, ale přesto.Život tak rychle uteče a ve stáří nám dojde, že jsme na světě opravdu jen na návštěvě.Obdivuju mojí druhou babičku, která i když má plno nemocí, žije nejvíc naplno jak to může s tále si užívá každého života.Nechci být stará a ohlédnout se na můj život a říkat si,že jsem si ho vůbec neužila.Upřímně, nejradši bych zemřela třeba v 50ti při autonehodě,než zemřít na nějakou nemoc nebo ve stáří čekat na smrt,protože bych nikdy nevěděla,kdy příjde a to je to,co mě děsí...přesto je paradox ten,že se smrti jako takové nebojím,protože věřím a vím,že posmrtný život je a že smrt je vlastně jen přechodná stanice..

Comments
Mám to stejné, jak se smrtí tak se stářím.. Taky bych raději zemřela mladší, ale rychle než ve stáří na nějakou nemoc, kdy by se o mě museli ostatní starat a tak podobně..
Taky myslím, že je posmrtný život.. Kdybychom dostali život jenom pro tohle ubohé, povrchní a naivní žití , bylo by to přeci plítvání..
Mám to podobné a jinak pěkný článek
Veľmi dobrý blog :) Držím palce :)